Ztraceno v písku (recenze)

27. 02. 2017 9:51:40
Můj první recenzní výtisk. První, který mi zaslala sama autorka. A bylo to velké překvapení. Přiznám se, že v současné české literární tvorbě mám trochu mezery a možná se jí i podvědomě vyhýbám.

Teď už vím, že je to škoda, ne-li snad přímo nerozum.

Děj historického románu Ztraceno v písku je zasazen do Alžíru a potažmo Marakkéše 17. století. Tedy období i oblastí, ve kterých nijak zvlášť kovaná nejsem, obvykle mě zajímají spíše modernější dějiny. Prostředí, zvyky i kultura jsou ale v knize popsány tak citlivě, že čtenáře nezatíží a přitom obohatí.

Děj začíná plavbou křesťanských sirotků z Francie do Itálie, když je jejich loď přepadena piráty a všichni na palubě jsou prodáni do otroctví. Příběh se přitom soustředí na kamarády Nell a Arnauda. Nell zprvu musí pomáhat kuchyni, poté se dostane k vědmě Hamidě a následně do harému, zatímco Arnaud je přidělen na ty nejtěžší práce kolem paláce Ismaila al-Karíma. Přestože Nell naváže v paláci zprvu dětské přátelství, které přeroste v milostný vztah, k Arnaudovi ji stále pojí skoro až bratrský vztah a hlavě touha po svobodě. Útěk se jim nakonec skutečně podaří a v podstatě celá poslední třetina knihy je věnována putování a peripetiím v poušti a pohoří Atlas.

Milostný příběh Nell a Keitha a zároveň žárlivost a platonická láska Arnauda dodávají knížce takový žensky-romantický nádech. Co mě ale zaujalo především, bylo zapojení nadčasových témat – postavení mužů a žen v muslimském světě a vztahy mezi jednotlivými náboženstvími, ale taky filozofické úvahy o víře, toleranci a vzdělání. Některé úvahy přitom byly více než aktuální:

„Historii jednoho státu nejde oddělovat od vývoje jeho okolí. Z neznalosti a zkreslených zpráv vzniká někdy více nenávisti než ze skutečných přečinů. Kapitáni křesťanských lodí a jejich námořníci se často muslimů bojí a opovrhují jejich učením, přestože si nikdy nepřečetli korán a nepochopili jejich způsob života. Stejně tak muslimové považují za nečisté vše, co se týká křesťanů.“

Kniha je psaná soudobým jazykem, takže se příjemně čte. Celkový dojem ovšem trochu kazí větší množství překlepů a chyb, narazila jsem dokonce i na chybějící slovo ve větě.

Musím ale smeknout před znalostmi autorky, která překvapivě není historičkou - působí ve finanční sféře. Napsání knihy ji proto muselo stát spoustu studování nejen historických, ale i geografických reálií Alžírska i Maroka.

Na rovinu, po knize bych sama od sebe v knihkupectví nejspíše nesáhla, o hodně bych ale přišla. Po otočení poslední stránky jsem se ptala „A co dál? A co dál?“ Třeba se ještě pokračování dočkáme, to si určitě ujít nenechám.

Autor: Marcela Kropáčová | pondělí 27.2.2017 9:51 | karma článku: 7.62 | přečteno: 128x

Další články blogera

Marcela Kropáčová

Nemorální a amorální Hráčský instinkt (recenze)

Už ani nevím, kdo a kde mi tuhle knihu doporučil, ale jsem rozhodně ráda, že mě neminula. Juli Zeh, stejně jako většina německých autorů nepíše úplně jednoduše a přímočaře, možná ale právě o to víc nutí k dalším úvahám.

1.2.2017 v 17:59 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 122 | Diskuse

Marcela Kropáčová

EET a další výjimka z výjimky z výjimky výjimky

Tak nám ta slavná EET, co má zatočit s hostinskými nepoctivci a daňovými úniky od 1. prosince pěkně běží. Hospodští evidují, Češi konzumují a udávají. Idylka.

13.12.2016 v 10:41 | Karma článku: 36.30 | Přečteno: 1550 | Diskuse

Marcela Kropáčová

Recenze: Nadechnout se po Orwellovsku

Méně známý román od autora geniálních knih 1984 a Zvířecí farma popisuje život v Anglii na začátku 20.století až prakticky po vypuknutí 2. světové války.

13.12.2016 v 9:33 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 339 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Bursa

Marie se nemyje

Marie, Marie, ta se ráda nemyje, vana plná vody, či sprchový kout, jedno velké utrpení, pouze sprostý časožrout.

24.3.2019 v 11:15 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 357 | Diskuse

Pavel Hewlit

Erbenova Kytice má novou baladu

Tedy zatím krátkou, ale jsou to první kapičky, jež by mohly spustit delší déšť. Báseň byla nalezena v pozůstalosti paní Saratové z Telče. Nyní se už jenom očekává, kdy spustí /nebo ne/ hotovou revoluci. Podle mého nespustí nic.

24.3.2019 v 9:05 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 320 | Diskuse

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Věčně unavený Osmdesátka

Na kraji Brna byl velký areál, kde parkovaly kamiony a také spousta žlutých autobusů. Některé jezdily do Prahy, některé jezdily do Ostravy, jiné zase do Zlína.

24.3.2019 v 8:33 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 299 | Diskuse

Luboš Vermach

Jak se sl. Gregorová dostala na školu, kam neberou dyliny

Ironií je, že ji ve stejné době jedna sbalila. Tak už to bývá, že se protiklady přitahují, byť ani tady neplatí okřídlené úsloví vždy a ve všem. Něco ale mají společného. Jsou mladí, krásní a svět jim leží u nohou.

23.3.2019 v 16:59 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 871 | Diskuse

Jaroslav Bursa

Čas nepočká

Čas letí jako bláznivý, jednou se loudá, hned zas je horlivý. Hodinové ručičky, po ciferníku závodí, ta velká s malou, co chvíli se prohodí. Lidé stále někam spěchají, na tikot hodin vůbec nedbají.

23.3.2019 v 16:10 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 146 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1123

Vystudovala jsem evropské právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a po pár letech v "eurobranži" jsem svůj profesní život spojila s rodinnou výrobní firmou.

Pracovně cestuji hlavně po Německu - obdivuju tamní dálnice, pořádek a preciznost, mám ráda Francii - pro její historii, kulturu i noblesu a sním o cestě na Kubu - a pouliční salse.

Oceňuji dobré jídlo, víno, dobré knihy i film.

Jsem pravičák a kritik pseudosocialismu, Na blogu píšu nejvíc o politice, ale i o vývoji a stavu společnosti a občas i přidám nějakou knižní recenzi.

 

Najdete na iDNES.cz