Recenze: Vysněný život Ernesta G.

30. 10. 2016 9:09:21
Pokud bychom svůj život mohli prožít tak, jak jsme si jej vysnili, změnil by se nějak chod dějin? Druhý román Jean Michela Guenasii je fiktivním popisem životní dráhy českého lékaře židovského původu, Josefa Kaplana.

Josef Kaplan se narodil v roce 1910 a poslední stránky uzavírá coby stoletý v roce 2010. Na 400 stranách s ním tak čtenář prožije české, resp. československé dvacáté století.

Hlavní hrdina před druhou světovou válkou studuje v Paříži, následně se přesouvá do výzkumného ústavu v Alžírsku, kde se skrývá prakticky až do konce války před rasovými represáliemi. Přes Paříž se v roce 1945 vrací do Prahy najít svého otce, stává se poslancem a nakonec i lékařem v ozdravovně v Kamenici. Jeho lékařská dráha k němu právě do Kamenice přivedla na léčení i významného zahraničního pacienta, Ramona Beniteze, tedy Ernesta Che Guevaru. Ukazuje tak i jakousi lidskou, civilní stránku revolucionáře, který se v Čechách v roce 1966 skutečně léčil, byť další detaily uvedené v knize jsou zcela fiktivní. Přesto milostná zápletka i její zakončení dotváří atmosféru doby vedoucí k Pražskému jaru a všem událostem, které mu následovaly.

Sledovat zvraty v našich dějinách jako mnohdy násilné rozvrácení rodin během války, poválečný přechod k socialismu, život v komunistickém Československu v hledáčku StB i následný převrat a otevření svazků StB veřejnosti očima Francouze je zajímavým nahlédnutím do naší historie - obzvlášť pro někoho, kdo to vlastně nezažil.

Guenassia popisuje, jak plíživě antisemitismus prorůstal společností, jak nikdo ve vypuknutí 2. světové války doopravdy nevěřil a nakonec bez zbytečného patosu na příběhu jedné, nebo vlastně dvou rodin ukazuje, jak se ty komunistické ideály zvrhly.

„Jednou, možná jestli k tomu budu mít odvahu a hlavně trpělivost, napíšu, co vím, co jsem viděl, slyšel a zakusil a odhalím největší podvod naší doby: zabavení a odstranění komunistických ideálů Komunistickou stranou sovětského svazu. Nikdo není méně komunistický, než tito lidé. Našli si pohodlné místečko, zbabělci, byrokrati, podařilo se jim vylézt na vrchol moci a doufají v jediné: že se tam udrží co nejdéle. Všemi prostředky. Jejich jedinou utkvělou myšlenkou je maximálně využít všech výhod plynoucích z jejich funkce. Prezidium nejvyššího sovětu není nic jiného než správní rada podniku, jehož jediným cílem je udržet si fenomenální moc. Všechno ostatní – bída, vykořisťování člověka člověkem, třídní boj – jsou argumenty, které jim slouží jako vějičky k ospravedlnění jejich jednání a k manipulování hlupáky, kteří tomu ještě věří. Odmítají jakýkoliv střet se svým přirozeným nepřítelem. Kapitalismus, imperialismus a vykořisťovatelé celého světa se s nimi mají dobře.“

Nedejte se ale zmást, nejde o nijak politický či agitační román.

Kniha je psaná příjemným stylem, vyprávění ozvláštní deníkové záznamy Josefa Kaplana z Alžírska, dopisy Che Guevary i fiktivní záznamy ze svazků StB. Hlavní hrdina obdivuje a neustále poslouchá desky Carlose Gardela – zkuste si jej ke čtení taky pustit, atmosféru minimálně první poloviny knihy perfektně doladí.

V knize se objevují i postavy z první Guenassiovy knihy – Klubu nenapravitelných optimistů, čímž se jí dostává takové nějaké komplexnosti a postavy se stávají opravdovější. Vlastně si nejsem jistá, jestli bych Vysněný život nečetla raději před Klubem, aby mi to lépe zapadlo. Ale je to vlastně jedno – obě knihy jsou tak výborné, že jsem si je poté, co jsem je půjčené z knihovny přečetla, koupila. Obě si totiž zaslouží, aby se k nim člověk vracel.

Autor: Marcela Kropáčová | neděle 30.10.2016 9:09 | karma článku: 8.25 | přečteno: 221x

Další články blogera

Marcela Kropáčová

Ztraceno v písku (recenze)

Můj první recenzní výtisk. První, který mi zaslala sama autorka. A bylo to velké překvapení. Přiznám se, že v současné české literární tvorbě mám trochu mezery a možná se jí i podvědomě vyhýbám.

27.2.2017 v 9:51 | Karma článku: 7.62 | Přečteno: 127 | Diskuse

Marcela Kropáčová

Nemorální a amorální Hráčský instinkt (recenze)

Už ani nevím, kdo a kde mi tuhle knihu doporučil, ale jsem rozhodně ráda, že mě neminula. Juli Zeh, stejně jako většina německých autorů nepíše úplně jednoduše a přímočaře, možná ale právě o to víc nutí k dalším úvahám.

1.2.2017 v 17:59 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 122 | Diskuse

Marcela Kropáčová

EET a další výjimka z výjimky z výjimky výjimky

Tak nám ta slavná EET, co má zatočit s hostinskými nepoctivci a daňovými úniky od 1. prosince pěkně běží. Hospodští evidují, Češi konzumují a udávají. Idylka.

13.12.2016 v 10:41 | Karma článku: 36.26 | Přečteno: 1550 | Diskuse

Marcela Kropáčová

Recenze: Nadechnout se po Orwellovsku

Méně známý román od autora geniálních knih 1984 a Zvířecí farma popisuje život v Anglii na začátku 20.století až prakticky po vypuknutí 2. světové války.

13.12.2016 v 9:33 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 338 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

Hokejový táta 2 - na počátku bylo YouTube.

Nebýt Majkyho tak ani nevím, že jeden z nejlepších gólmanů hokejové historie je jistý Míša Kaštánek.

22.1.2019 v 8:04 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 4

Výlety a jiné školní akce v terénu bývají jedinečnou adrenalinovou bombou. Často se vám i roztočí hlava a někdy se zastaví až po příjezdu. Odjíždíme...

21.1.2019 v 21:10 | Karma článku: 31.91 | Přečteno: 1529 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)

Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.

21.1.2019 v 19:06 | Karma článku: 5.04 | Přečteno: 196 | Diskuse

Šárka Medková

Malý autista, jeho rituály i nepředvídatelnost

Jo, už jsme si celkem zvykli. Už nám nepřijde divné, že v jedenáct večer skáče po sedačce a posteli a nemůže přestat. Sedačku měníme ob dva roky, déle nevydrží.

21.1.2019 v 17:22 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1865 | Diskuse

Liběna Hachová

Čisté radosti mého života

Stejnojmennou knihu Jana Šmída jsem četla minimálně před čtvrtstoletím. Na obsah si vzpomenu velmi mlhavě, název mi utkvěl v paměti.

20.1.2019 v 22:04 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1122

Vystudovala jsem evropské právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a po pár letech v "eurobranži" jsem svůj profesní život spojila s rodinnou výrobní firmou.

Pracovně cestuji hlavně po Německu - obdivuju tamní dálnice, pořádek a preciznost, mám ráda Francii - pro její historii, kulturu i noblesu a sním o cestě na Kubu - a pouliční salse.

Oceňuji dobré jídlo, víno, dobré knihy i film.

Jsem pravičák a kritik pseudosocialismu, Na blogu píšu nejvíc o politice, ale i o vývoji a stavu společnosti a občas i přidám nějakou knižní recenzi.

 

Najdete na iDNES.cz